Zelená transformace není drahá. Drahé je odkládat ji

V debatách o energetice se opakuje jedna věta: transformace je drahá. Je to pravda, ale neúplná. Dražší je varianta, kdy se nic nedělá a za deset let se stejná investice dělá pod tlakem a ve spěchu.

Rozdíl je v tom, jak se cena rozloží v čase. Nová síť, která stojí dnes miliardu, bude za deset let stát dvě, protože bude potřeba ji postavit rychleji, s dražší pracovní silou a s menším výběrem dodavatelů.

Rozdíl není v tom, jestli investovat. Je v tom, kolik bude stát odklad.

Druhý argument je o riziku. Firmy, které dnes plánují investice na dvacet let, potřebují vědět, jaká bude cena elektřiny. Nejméně jistoty mají přitom v zemích, kde se energetická politika mění každé volební období.

Nejde tedy o to, jestli investovat. Jde o to, jestli se podaří nastavit pravidla tak, aby se investice rozložily a neskončily jako jednorázový účet na konci desetiletí.

V praxi to znamená tři věci: dlouhé a předvídatelné smlouvy, jednodušší povolování a ochotu mluvit o ceně nahlas. Ani jedno není populární. Všechno tři je levnější než odklad.