Jeden den v lakovně. Jak se rodí auto, které má změnit Kopřivnici
Reportáž z místa, kde začíná největší investice v historii regionu. Ranní směna, tři tisíce litrů barvy a jeden starý problém.
V pět čtyřicet ráno je v Kopřivnici tma a mlha. U vchodu do závodu stojí dvě desítky lidí s termoskamiónkami. Začíná ranní směna, první ze tří, které se tu za den protočí.
Lakovna je hala bez oken, kde se udržuje stálá teplota a vlhkost. Páchne tu chemie a ozon. Na lince se každých devadesát sekund objeví nová karoserie, která projde patnácti stanovišti. Celkem jich tu denně projde přes čtyři sta.
Bez nové lakovny nemá smysl stavět montážní linku.
Mistr směny Roman Válek tu pracuje osmnáct let. „Začínal jsem, když se tu dělaly nástřiky ručně. Dneska to drží roboti, ale stejně musíte mít cit, když se něco posere,“ říká a ukazuje na obrazovku s teplotami pecí.
Největší slabinou je podle vedení kapacita. Stará lakovna je dimenzovaná na objem, který závod překročil už loni. Proto je modernizace první fází celé investice: bez nové lakovny nemá smysl stavět montážní linku.
V osm ráno se na chodbě potkávám s personální ředitelkou. Říká, že firma už teď hledá lidi na pozice, které vzniknou za tři roky. „Nábor není o inzerátu. Je o tom, že sem lidé budou chtít jezdit deset let,“ dodává.
Uložte si text, ať ho najdete, až budete mít čas.
